Vynikající jídlo je jako krásný obraz

Aneb kurz výtvarného vaření

Potřebujeme jen plátno – poctivý masový základ – a paletu plnou dalších ingrediencí.

Ale z poezie do prózy. Dnes to bude především o tom, jak si doma při vaření ušetřit čas. Za to, co zde napíšu mě možná kuchařské celebrity jako Zdeněk Pohlreich, či Roman Vaněk označí za ostudu české gastronomie, ale mě to zase tak nevadí. Mě to funguje a moji strávníci mají boule za ušima.

Základem je vlastnit troubu, alespoň jeden kousek poctivého litinového nádobí (ideálně pekáč s poklicí) a k tomu přiměřenou porci kuchařské fantazie. Já mám naštěstí obojí a tak se do toho můžeme pustit.

Nedříve si udělám tzv. masový základ. Je to rychlé a jednoduché. Chce to jen pokud možno kvalitní maso (můžete použít jakékoliv), hodně cibule, nějaké to koření a trochu vody, či ještě lépe vývaru. (Čerstvý vývar doma nemívám, a tak klidně použiji tzv. „mrtvou krávu“, jak naši přední kuchaři hanlivě nazývají bujón z kostky). Co se poměru týče,  se snažím alespoň přiblížit ke starému dobrému gulášovému pravidlu, kolik masa tolik masa tolik cibule.  Ale půl kila cibule na kilo masa je minimum. Všechno nakrájím jak se má, vložím a naliji do litinového pekáče, zamíchám to, přiklopím a peču hezky pomaličku v troubě (kdo chce hlídat kila, nemusí už, přidávat žádný tuk, já to ale vždy zakápnu kvalitním olivovým olejem).

Čas pružně přizpůsobuji svému programu, čím nižší teplota, tím je ho potřeba více. Také záleží na tom, zda připravujete kuřecí, vepřové, nebo hovězí, Příklad: Dnes jsem dělala vepřové smíchané s kuřecím a naplánovala si práci na zahradě. Tak jsem pečení nastavila na 3 hodiny při 150 stupních a šla zrýt záhony. Po návratu to v kuchyni vonělo jako v ráji. Vypnula jsem troubu, odkryla jsem poklici a nechal ještě hodinku dojít. Cibule se vypekla do šťávy a maso bylo jako dort.

A dál už je možné tento masový základ kultivovat podle okamžité chuti. A právě tady právě začíná ten proces, který mi tak připomíná malování obrazu. Výsledek totiž může být pokaždé trochu jiný, přesně podle toho kam šáhnete do palety ingrediencí. Posuďte ale sami.

Třeba přidáním sypké i čerstvé tence nakrájené červené papriky se změní v chutný maďarská gulášek, správné koření a kysané zelí s trochou smetany z něj udělá super Segedínek. Moje oblíbená je například kombinace se smetanou kapustou a česnekem. S krájenými rajčaty, česnekem a bazalkou a parmazánem to bude dobré na špagetách, s přidáním kmínu a česneku lze tuto směs naladit na notu moravských vrabců a servírovat se špenátem a bramborovým knedlíkem, se smetanou a červenou paprikou to dostane zase další rozměr… a tak by se dalo pokračovat téměř do nekonečna…

Masového Dělávám si ho vždy více, a co se nesní, to si zamrazím.  Za pár minut jsem pak schopná udělat kdykoliv hned několik druhů chutného teplého jídlo.  Kdo chce, může na zahuštění použít trochu jíšky, já to ale nedělám

…Jo a mezi námi děvčaty, a že je to ze zamrazeného základu nemusíte nikomu říkat. On to na talíři stejně nikdo nepozná.

 

Dobrou chuť!