Jak nenaletět aneb příběh bábovky

Jeden z nejstarších tradičních materiálů, lité železo, alias litina, se díky svým vynikajícím fyzikálním vlastnostem vrací do našich domácností. A není v divu. Především v kuchyni má stále co nabídnout.

Voňavou bábovku, dozlatova upečené lívance, křupavou kachničku, vynikající ragú.  V litině vaří a pečou nejen kuchařské celebrity, jako Roman Vaněk nebo Zdeněk Pohlreich, ale i nadšení domácí kuchaři a kuchařky. Vařit a péct v litině je nejen trendy, ale především velká radost. A tak zájem o litinové zboží stoupá.

Vyznat se v nabídce trhu ovšem není snadné. Svoje zboží zde nabízejí cizí i tuzemští výrobci. Ti zahraniční nabízejí kvalitu, ale za vyšší cenu. Což je daň, která se vždy platí za známou značku. A ti ostatní?  Zkusme se se trochu porozhlédnout po českých e-shopech. Takový zaručeně litinový kousek zde najdete v cenovém rozpětí od 380 so  6000 Kč.

Jak je to možné?  Jednoduše. Nejen zlatem není všechno, co se třpytí, ale ani litinou vše, co se za ni na trhu vydává. Hlavně na internetu se to nabídkami levného litinového nádobí přímo nezřízeně hemží!

U některých těchto produktů najdeme dokonce popisek tvrdící, že to či ono litinové nádobí je lisováno z vysoce kvalitního plechu. To je obzvlášť úsměvné, nebo možná spíš smutné. Je to totiž stejné, jako bychom říkali, že toto pravé šampaňské za 80 Kč je vyrobeno z kvalitního syceného, tedy šumivého vína.

Jak tedy rozpoznat na první pohled litinu?

To je těžká otázka. Z obrázku to nepoznáme, a tak nezbývá, než se orientovat jednoduše  – podle ceny. Pokud vám totiž někdo nabízí například posmaltovaný litinový kus nádobí za 380 korun, je to zaručeně klam. I když by si to mnozí zákazníci určitě přáli, pravá litina prostě takhle levná být nemůže. Proč?

Zkusme si jen letem projít proces výroby. Vybrali jsme si například příběh litinových bábovek. Nejdříve se musí ve slévárně z modelů vyrobit jejich otisky do speciálního písku, ty se uzavírají do rámů s vtokovou soustavou, kudy se do nich ručně vlévá žhavé železo obohacené uhlíkem a dalšími prvky.

Po vychladnutí se odlitky musí zbavit zbytků po vtoku, opracovat a do hladka obrousit. Ruka slévače se každé litinové bábovky musela dotknout minimálně čtyřikrát. A to je jen začátek.

V tomto stavu se formy dorazí do smaltovny, kde je čeká další velmi náročný proces. Nejdříve je potřeba je tzv. vyžíhat, tj. nechat jen tak projet rozžhavenou pecí, aby se na nich vypálily případné nežádoucí chemické příměsi, např. zbytky olejů atd.  Pak se ve speciální kabině očistí od všech mechanických nečistot korundovým pískem tryskajícím pod tlakem šesti barů ze speciální hadice.  A také se musí ze skelné frity s předstihem a dle přesných receptur připravit (tedy v kulových mlýnech semlít) různé smaltovací směsi. Ty se potom ředí vodou a ručně pasírují přes jemná síta.

Lidská ruka tedy musela být přiložena opět čtyřikrát. A to se stále ještě ani pořádně nezačalo!

Teprve v tuto chvíli krásně stříbrná, přiměřeně hladká a především naprosto čistá forma dostává první ruční nástřik základním podkladovým smaltem, kterému se říká sintr. A jde zase do pece a později ven chladnout.

Poté se stříká vnitřní vrstva speciálního bílého potravinářského smaltu,  jenž se opět vypálí na cca 800 stupňů Celsia. Po schladnutí je bábovka připravena přijmout poslední krycí vrstvu. Ta již obsahuje barevný pigment, kterém se v oboru smaltérství, neřekne jinak než krásným českým slovem barvítko. A zručná ruka musí zase vzít stříkací pistoli a bábovku s ní hezky stejnoměrně obarvit. Není snadné se to naučit. Vrstva smaltu totiž musí být tak akorát, ani moc silná, ani moc slabá. Odchylka na tu, či onu stranu se může v následujícím procesu vymstít. Třeba na tomhle si začátečníci pěkně lámou zuby.

Pokud dobře počítám, v této fázi někdo bábovku vzal do ruky celkem nejméně devětkrát. Pak už se, jak jinak než opět ručně, štětečkem zvláštním voděodolným lakem zatře černý lem formy.

A už zbývá ji jenom zabalit –  a to opravdu pořádně, aby se křehký smalt nepoškodil  – vypsat jí štítek a poslat formu na cestu k zákazníkovi v ČR nebo v zahraničí. Přičtěme další dvě asistence lidské ruky a dostáváme se na výsledné skóre minimálně 20 dotyků.  Nevím jak vy, ale já tomuto říkám sakra poctivá ruční práce.

To jenom proto, kdyby někoho zajímalo proč opravdu žádný kousek z pravé posmaltované šedé litiny opravdu nemůže stát 380 Kč (vč. DPH).  Za tyto peníze se to totiž, mezi námi, nedá koupit ani samotný surový a ještě neopracovaný odlitek.

Takže nezapomeňte, že e- shopy poháněné vidinou zisku udělají vše pro to, aby prodávaly a až si budete na internetu vybírat to svoje litinové nádobí, buďte obezřetní.

Eva Dosedělová
SMALT spol. s r.o.
Osek 108
267 62  Komárov

Tel: 311 572 356
602128736
smalt@smalt.eu
www.smalt.eu